Seriál plísně, 2. díl – Větrání, plísně z domů vyhání

V předchozím článku jsme si řekli něco o tom, jaké jsou základní příčiny vzniku plísní v interiérech. Dnes se podíváme, jakou roli v tom hraje větrání.

Miniseriál plísně

1. díl – Kde se berou a proč se jim u nás líbí

2. díl – Větrání, plísně z domů vyhání

Větrání = alfa a omega zdravého vnitřního prostředí

Větráním dodáváme do interiéru čerstvý vzduch nutný k našemu dýchání, zároveň se tak zbavujeme škodlivin produkovaných lidskou činností. Mezi tyto škodliviny můžeme považovat i nadměrnou vlhkost. Protože čeho je moc, toho je příliš a pak nám to škodí. Pokud v interiéru dokážeme udržet vlhkost na přijatelné úrovni, učiníme tak důležitý krok pro snížení rizika vzniku plísní.

Přijatelná vlhkost se pohybuje někde mezi 30 – 60%. Vyšší hodnoty plísním jednoznačně svědčí, stejně tak například roztočům a nebo i houbám. Nižší vlhkost zase nesvědčí lidem, přispívá k víření prachu, vysušuje sliznice, způsobuje nepříjemné pocity či může být jednou z příčin některých zdravotních problémů.

Způsoby větrání

Větrání můžeme rozdělit do tří kategorií – větrání přirozené, nucené a hybridní.

Přirozené větrání

Přirozené větrání je nám všem nejbližší. Provádíme ho pomocí otevírání oken a dveří. Tím dovolujeme výměnu vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Efektivita takového způsobu větrání velmi závisí na aktuálních podmínkách – na teplotě vzduchu, rychlosti pohybu vzduchu, vlhkosti apod. Čím jsou podmínky v interiéru a exteriéru podobnější, tím je větrání méně efektivní.

Zdroj: pixabay.com

Nucené větrání

Nucené neboli mechanické větrání je zajištěné systémem s mechanickými ventilátory. Ty díky vytváření podtlaku či přetlaku nutí vzduch proudit. Základem nuceného větrání jsou tedy již zmíněné ventilátory, dále se systém může skládat z potrubních rozvodů (existuje mnoho typů a materiálových řešení), případně celé větrací jednotky, kde jsou schovány nejen ventilátory, ale i další součásti. To mohou být například ohřívače vzduchu, filtry, zvlčovače, chladiče, a také výměník sloužící ke zpětnému získávání tepla.

Systémy pro běžné byty a rodinné domky nemusí být nijak robustní. Nepředstavujte si, prosím, dlouhatánské viditelné trubky s velkým průměrem roztažené po celém domě. Dobře navržený systém nemusí být ani vidět, ani slyšet a může být velmi jednoduchý a kompaktní.

Hybridní větrání

Hybridní větrání je řešení, které stojí na pomezí obou zmíněných systémů. Jedná se o speciální kombinaci přirozeného a nuceného větrání. Zjednodušeně řečeno, když nestačí přirozené větrání, systém dostane signál a spustí se doplňkové nucené větrání.

Úskalí přirozeného větrání v těsných budovách

Ve starých a netěsných budovách docházelo k nekontrolovatelné výměně vzduchu prakticky pořád. Infiltrace skrz netěsné rámy oken zajišťovala nepřetržité provětrání prostoru, které bylo dostačující. Navíc se dříve topilo v kamnech, které si přisávaly vzduch z interiéru a díky tomu docházelo ještě ke zvýšenéní nasávání vzduchu přes netěsná okna dovnitř objektu.

Dnes ovšem stavíme úplně jinak. Primární je pro nás úspora energie a minimalizace nekontrolovaných tepelných ztrát. Okna nedovolují téměř žádnou infiltraci. Při stavbě nových pasivních domů se dbá na zvýšenou těsnost celé stavby.

Vzhledem k tomu, že ani dřív většina z nás nebyla zvyklá tolik větrat (hlavně jsme to ani nepotřebovali), se změnou způsobu výstavby se začalo objevovat mnoho problémů. Otevřít okno ráno a večer na 5 minut nestačí. Větrat je nutné častěji, třeba i každou hodinu, ale ne každý z nás na to pravidelně myslí.

Když to nejde přirozeně, musí to jít nuceně

Nyní si dovolím drobnou odbočku k zmíněnému nucenému větrání. Jeho význam není pouze v odvodu vlhkosti. Bezesporu má mnoho dalších důležitých funkcí, které nabývají na ještě větší důležitosti právě v těsných domech. Podstatný je také odvod různých chemikálií, zápachů nebo škodlivin, které se prakticky nonstop uvolňují ze stavebních materiálů, veškerého nábytku, oblečení, lidské činnosti atd. Tento problém navíc postupně začne nabývat na stále větším významu, jak bude růst podíl utěsněných staveb. Stará netěsná okna zajišťovala odvětrání i těchto problematických látek. Mimochodem, mnoho z nich je karcinogenních, způsobují alergie, astma, dýchací problémy, kožní potíže…

Systém nuceného větrání by měl být součástí nejen energeticky úsporné novostavby, ale také každé těsné budovy. Za prvé umožňuje značnou úsporu tepla právě díky výměníku pro zpětné získání tepla z odváděného odpadního vzduchu. Za druhé zajišťují nezbytné a zdravotně důležité větrání interiérů. A za třetí díky nim na větrání nemusíme vůbec myslet.

Hned bych chtěla vyvrátit také jeden z mýtů ohledně neotevíratelných oken. Moderní domy s mechanickým větráním disponují úplně normálními okny, které je možné otevřít, jak je libo. Jen je nutné prozumět tomu, že otevření oken vlastně narušuje zmíněnou těsnost objektu a dochází tak k nekontrolovaným ztrátám tepla a snížení účinnosti systému mechanického větrání. Není to však nic zásadního. Pokud v zimě nebudete celé dny nechávat okna otevřená na větračku, o tisícovky rozhodně přicházet nebudete.

V létě například můžete systém úplně vypnout a větrat pouze okny! V zimě naopak oceníte, že na větrání myslet nemusíte a „někdo“ to prostě udělá za vás.

Co když to ale nuceně nejde?

Pokud není možná z jakéhokoliv důvodu instalace systému nuceného větrání, není ještě všechno ztraceno. Musíme se ale naučit, jak správně větrat. Hlavní je mít na paměti, že větrat musíme často. Stačí krátce, ale intenzivně, ideálně vytvořením průvanu. V zimě a chladných dnech stačí na 5 minut otevřít okna a celý byt se rychle vyvětrá. V ostatních ročních obdobích musíme větrat trochu déle, protože teplotní rozdíl mezi interiérem a exteriérem není tak výrazný. 10 – 15 minut je rozumná doba, samozřejmě závisí na dispozici, rozložení a velikosti oken. Hluboká místnost s jedním malým oknem bez možnosti příčného provětrání se klidně může větrat i půl hodiny.

Myslete na otevírání oken každou hodinu až dvě. V ročních obdobích, kdy se nemusíme bát tepelných ztrát (a venku není zrovna smogová situace nebo jiné znečištění) samozřejmě můžeme mít okna otevřená pořád.

Kdy větrat především

  • Před spaním.
  • Ráno po probuzení.
  • Při vaření a nebo alespoň po něm.
    • Při vaření může vznikat až 1,5 kg vodní páry za hodinu.* Nezapomeňte využívat digestoř.
  • Po koupání, sprchování.
    • Sprchování je činnost, při které vzniká nejvíce vlhkosti – klidně až 2,6 kg za hodinu!* Ještěže ve sprše netrávíme tolik času.
    • Pokud v koupelně máte odtahové ventilátory, používejte je.
  • Při sušení prádla v interiéru.
  • Kdykoliv jindy, kdy vzniká nějakou činností vzniká vlhkost.
  • Častěji větrejte i když je vás v bytě víc, než je obvyklé.

Spasitel mikroventilace? Ale kdež

Čtvrtá poloha kliky u oken – mikroventilace –  není dle mého názoru nic víc než marketingový tah některých výrobců oken a její údajné výhody jsou víc než sporné. Mikroventilace vlastně znamená snížení těsnosti rámu – a tím pádem „degradaci“ nových oken na úroveň těch starších, kterých jsme se právě kvůli jejich netěstnosti zbavili. Mikroventilace nezajistí dostatečné větrání interiéru. Naopak, v zimě může nadělat víc škody než užitku. V situaci, kdy nejsou rámy úplně těsně dovřené, bude docházet ke kondenzaci vody mezi rámy, při mrazivých dnech k následnému namrzání a v nejhorších případech i k snížení kvality nebo poškození rámu okna. Nehledě na to, že kde je vlhkost, tam po čase rostou plísně…

Nepoužívejte tedy, prosím, tuto polohu kliky. Místo toho jednou za hodinu okno na chvilku otevřete a pořádně vyvětrejte.

Vychytávky moderní doby

Vývoj jde kupředu a nejinak je tomu v oblasti větrání. Můžeme si pomoct různými způsoby. Zmíním zde pár, které mě osobně zaujaly nebo s nimi mám zkušenost.

Měření vlhkosti a CO2v interiéru

Dnes si můžete zakoupit drobné přístroje měřící orientační hodnotu teploty, relativní vlhkosti a hodnoty CO2 ve vzduchu. Díky tomu snadno poznáte, kdy už je nejvyšší čas větrat. Vlhkost chceme udržovat pod 60% a CO2 pod 1500 ppm, ideálně však maximálně 1000 ppm.

Automatické otevírání oken

Nedávno jsem narazila na zajímavou vychytávku, kterou nainstalujete na okno a můžete si nastavit, kdy se okno otevře na větračku a na jak dlouho. Tuhle šikovnou věcičku lze propojit také napříkald s chytrým telefonem. Jmenuje se Smarwi a do budoucna v tom vidím velký potenciál.

Příště si povíme o tom, co dělat, když už se plísně objevily.

Zveřejňované články se snaží poskytnou osvětu a vysvětlení problémů, které se poslední dobou množí jak houby po dešti. Neslouží jako jednoznačný návod aplikovatelný na všechny situace. Problematika je natolik rozsáhlá, že ji nelze spolehlivě vysvětlit na několika stránkách. Navíc vždy velmi záleží na konkrétním případu, konkrétních podmínkách.

Potřebujete-li poradit nebo vás zajímají podrobnější informace nejen k tomuto tématu, kontaktujte mě.

 

*Zdroj: Jaroslav Solař – Odstraňování vlhkosti, Grada 2013

Zdroje fotek: pokud není uvedeno jinak, tak vlastní fotografie

1 komentář u „Seriál plísně, 2. díl – Větrání, plísně z domů vyhání

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *